Adéla Dorotková

Číst medailonky umělců s obecnými informacemi, které třeba ani nijak neovlivnili jejich umělecký růst, mě moc nenaplňuje.

Obrazy nemají hloubku, kterou bych si uvědomovala. Je to forma uvolnění od celodenního stresu, relax u Netflixu s kávou. Je to něco, co dělám jen já.

Obrazy vznikají z něčeho, co mi zůstalo v hlavě, ale rozdíl je v tom, že je to jen jeden článek obrazu. Většinu místa zaplňuji věcmi, které se mi tam hodí barevně, tematicky a většinou taky z důvodu, že mi rozložení obrazu nevyjde. Ale je to fajn, pak se s ním dějí nečekané spontánní věci. Prostě jaká barva přijde, tak ta tam je a jestli to je barva na ploty, nevadí. Jiná struktura je fajn.

Stejně jako materiál: lisované květiny, suchý motýl nebo kobylka, papír od květin, je toho hodně. Díla kromě pláten jsou na dřevě, různých druzích papíru, keramice, ale momentálně i na botech, obtiskávacím tetovacím papíru, a tedy i kůži.

A to že to jsou někdy temnější věci neznamená psychickou nestabilitu nebo deprese.

Nakonec jsem vždycky na dílo pyšná má pro mě hodnotu a to ne jen z důvodu využitého času. A to je důležité. Proto je posílám dál.

A pokud někomu mužů splnit přání, ráda splním.

Kontakt je primárně přes Instagram, kde naleznete spoustu dalších divných nevinných věcí.

Kontakt:

Ig: @d0rotkova