Mark Rothko

06.02.2021

"Lidé, kteří před mými malbami pláčou, procházejí stejnou náboženskou zkušeností, jakou jsem prožíval při jejich tvorbě. A pokud jsou jen zaujati barvami, uniká jim to podstatné."

Mark Rothko, jeden z největších představitelů abstraktního expresionismu a průkopník Color Field Paintingu, se narodil 25. září 1903 v dnešním Lotyšsku. Vyrůstal v silných a přísných židovských tradicích, musel ovládat hebrejštinu a jidštinu a v pěti letech byl otcem poslán do židovské školy. Po pogromech a hlavně kvůli strachu, že bude muset do carské armády, se jeho otec rozhodl, že je čas odejít do Spojených států, ale rok poté zemřel. V té době bylo Rothkovi jedenáct let, jeho rodina zůstala nezabezpečená a vydělávala si různými způsoby. Rothko ve škole přeskočil několik ročníků, aktivně se věnoval židovské komunitě a, přestože nebyl komunistou, také podpoře ruské revoluce. Byl přijat na univerzitu Yale, kde získal prospěchové stipendium a studoval velkou škálu předmětů, od jazyků přes vědecké, filosofické a humanitní předměty. Chtěl se stát právníkem nebo inženýrem, ale stipendium mu bylo přerušeno a on se, kvůli elitářské a protižidovské atmosféře na univerzitě, rozhodl školu opustit. Přestěhoval se do New Yorku, kde jednou navštívil Art Students League a všiml si studentů skicujících nahý model. Prý to byl právě tenhle okamžik, který ho přiměl stát se umělcem, navštěvovat školu designu a lekce malířství. Vyučoval ho Max Weber, malíř soustředící se na zátiší, který ho svou tvorbou velmi ovlivnil.

Svou první výstavu měl, společně se skupinou mladých umělců, v roce 1928 a získal za ní pozitivní kritiku. V té době se soustředil na expresionistické a temné výjevy. Svá díla neprodával, místo toho si přivydělával jako učitel kreslení. Poznal několik členů skupiny mladých umělců, kteří často vedli umělecké debaty a společně malovali.

V roce 1932 se seznámil se svou budoucí manželkou, v následujícím roce měl svou vlastní samostatnou výstavu v Portlandu a krátce po ní také v New Yorku, díky níž získal smlouvu na malý, ale přesto stálý příjem. Jeho rodina však umění příliš neuznávala a říkala mu, že by se místo čmárání měl zabývat raději něčím užitečným. Rothko se nenechal odradit a začal ve své tvorbě používat velké plochy barev, které se později staly základem nejen pro jeho tvorbu, ale i pro vznik samostatného uměleckého hnutí.

V červnu roku 1939 založil, společně se svými kolegy, sdružení umělců, kteří se nenechali ve svých dílech ovlivnit politickou propagandou. Následujícího roku se místo malování naplno věnoval studiu Výkladu snů od Freuda a Zrození tragedie od Nietzscheho. Obě díla na něho měla velice silný vliv. Zatímco Výklad snů ho ovlivnil při používání skryté mytologie a symbolů, Zrození tragédie ho vedlo k hledání potřeb moderního člověka. Díky oběma studiím dokázal přenést své pocity do čisté abstrakce oproštěné od vnějších vlivů. Obrazy z tohoto období pak vystavil v roce 1942, ale kritika nebyla moc příznivá. Odpověděl na ní manifestem v New York Times, kde sdělil, že dává přednost jednoduchému vyjádření složité myšlenky a že velké plochy ničí iluze a odhalují pravdu. V té době prošel rozvodem a depresemi. V hlavě se mu zrodila myšlenka na díla mezi abstrakcí a surrealismem, používání bloků barev a symbolů, začal používat velká plátna a pouze dva až tři bloky barev. Tak maloval následující léta a od roku 1947 se pak věnoval čisté abstrakci a abstraktní kompozici bez jakéhokoliv předmětu. Odmítal svá díla spojovat s konkrétními předměty, které dle jeho slov akorát ničí divákovu představivost.

Abstraktní expresionismus se stále více rozmáhal a tisk i diváci začali hledat někoho, kdo by mohl zastávat pozici vedoucího tohoto hnutí, jeho ikonu. Mark Rothko byl předním kandidátem, jenže se našli tací, kteří ho považovali za příliš velkou konkurenci a proto ho před médii začali označovat za komerčního čmárala. Rothko v následku těchto sporů znovu upadal do depresí, cítil se jako nepochopený umělec a dostal strach, že lidé mají zájem o jeho umění ne kvůli významu, ale kvůli tomu, že je momentálně v kurzu. V roce 1958 dostal významnou zakázku, kdy měly být jeho obrazy umístěny do restaurace Four Seasons. Nejprve ji přijal a následující tři měsíce na obrazech pracoval, ale nakonec, kvůli domýšlivé atmosféře panující v restauraci, od zakázky odstoupil. Svému příteli se v průběhu tvorby svěřil, že jeho cílem bylo namalovat obrazy, jež by zkazily chuť komukoliv, kdo by v restauraci jedl.

Jeho dílo bylo protkáno jednoduchými barevnými kompozicemi, chybějící formou a klíčem k tajemství lidské duše. Byl samoukem, který působil jako hlas své generace a jedna z nejvýznamnějších osobností své doby. Vytvořil nový druh abstrakce a snažil se do něj vložit skutečnou pravdu. Toužil po tom postavit vlastní kapli, která by představovala celou jeho tvorbu a měla být jeho posledním uměleckým činem. Nikdy ji však neviděl dokončenou. Jeho život byl plný zdravotních problémů, jež si ještě zhoršoval kouřením, pitím alkoholu a nezdravým životem. 25. února 1970 byl nalezen s podřezanými žilami. Při pitvě vyšlo najevo, že se ještě před tím předávkoval antidepresivy. Rothkova kaple byla otevřena až o rok později, 28. února 1971.


Orange and Yellow
Orange and Yellow
Violet, Green and Red 1951
Violet, Green and Red 1951