Vasilij Kandinskij

"Dílo je dobré, když je schopné vyvolat rozechvění duše, jelikož umění je řeč duše, a to jediná."

Celým jménem Vasilij Vasiljevič Kandinskij, narozen 16. prosince 1866 v Moskvě, byl průkopníkem abstraktního malířství. Původně studoval právo, etnologii a národohospodářství. Jeho uměleckou tvorbu ovlivnila výzkumná výprava do Vologdské oblasti, kde se seznámil s tamní kulturou a velmi ho oslovily malby na bubnech tamních obyvatel. Právě jejich abstrakce a geometrické vzory se objevovaly na jeho obrazech. Na moskevské univerzitě působil jako asistent učitele práva, ale po návštěvě zdejší výstavy francouzských impresionistů a zhlédnutí opery Lohengrin od Wagnera, se rozhodl svou akademickou dráhu ukončit.

Rozhodl se odejít do Paříže a studovat malířství na soukromé škole. Po roce studia však ze školy odešel a s přáteli založil uměleckou skupinu Phalanx, která byla zaměřena proti akademickému malířství. Než byla skupina po třech letech rozpuštěna, uspořádala 12 výstav. Během svého působení ve Phalanxu založil Vasilij vlastní malířskou školu, kde poznal svou budoucí družku. S dívkou v následujících letech hodně cestoval a v roce 1908 byli pozváni k malířskému pobytu v jižním Bavorsku. Zde se jim zalíbilo natolik, že se rozhodli koupit na tomto místě dům a pravidelně sem jezdit.

V roce 1909 založil s dalšími uměleckými osobnostmi spolek Nové umělecké sdružení Mnichov, jehož členem se později stal i jeden z nejvýznamnějších představitelů expresionismu, Franz Marc. Kandinskij odstoupil z funkce předsedy spolku roku 1910 a vystoupil z něj poté, co sdružení ještě téhož roku odmítlo pro výstavu jeho obraz Kompozice V.

Po vypuknutí první světové války musel Německo, jakožto občan nepřátelské země, opustit. Usadil se v Moskvě a stejně jako jiní zástupci avantgardy vstoupil do služeb bolševického režimu. Vyučoval ve Státních uměleckých dílnách, později se stal ředitelem Muzea malířské kultury v Moskvě a byl jmenován rovněž ředitelem nákupní komise pro muzea výtvarného umění. Spoluzaložil Institut umělecké kultury a Státní umělecko-technické dílny.

V roce 1921 se vrátil zpět do Německa, stal se učitelem a vedl malířský ateliér. Byl součástí jedné z největších revolucí, které v malířství od renesance proběhly. K abstrakci se sám dostal až ve středním věku, přesněji v roce 1913, kdy se mu zalíbilo vlastní dílo otočené o devadesát stupňů. O vzniku abstraktního umění řekl:

"Umění a věda ruku v ruce otřásly světem a vše, co až doposud platilo, ztratilo smysl."

Na rozdíl od většiny ostatních umělců neusiloval o revoluční společenské záměry. Tvořil kvůli umění samotnému a vždy pro něho byl velice důležitý duchovní rozměr jeho tvorby. Tvrdil, že malba, stejně jako hudba, vystupuje z duše a že jsou si obě odvětví velice blízké. Pro své malby často používal hudební termíny.

V roce 1920 se u něho začaly stále více objevovat geometrické prvky, ale duchovní složky díla nikdy nevymizely. V obrazech posledních pěti let jeho života ryzí abstrakce vymizela a v jeho dílech se začaly objevovat biomorfní tvary fauny a flóry blížící se spíše surrealismu.

Přestože několik měsíců před svou smrtí, ke které došlo 13. prosince 1944, trpěl arteriosklerózou, nepřestával malovat. Věnoval se olejomalbám na kartonech malého formátu.