Vincent Van Gogh

01.12.2020

"Chci používat barvy, které navzájem kontrastují, aby každá z nich zářila ještě výrazněji, aby kontrastovaly jako muž se ženou." 

Celým jménem Vincent Willem Van Gogh, narozený 30. března 1853 v Brabantské provincii Holandska, byl jednou z největších osobností světového výtvarného umění. Celý jeho život i dílo je zahaleno mlhou mýtů a provázeno nepřízní osudu.

Jeho dětství i dospívání byly obyčejné, s uměním se setkal až v šestnácti letech, když pracoval v kanceláři obchodníka s obrazy. Osudovou se mu stala obchodní cesta do Londýna, kde se zamiloval do dcery své domácí, kterou později požádal o ruku. Dívka však odmítla, což ho velmi zasáhlo. Své rozmrzelé pocity ventiloval v práci před zákazníky, následkem čehož byl v roce 1876 propuštěn. Právě toto zklamání znamenalo důležitou fázi umělcova života, v níž hledal smysl vlastní existence. Vrátil se do Anglie a bez nároku na plat učil na malé škole. Ve volném čase se pokoušel malovat, obrátil se k náboženství a rozhodl se studovat teologii. V tomto směru ho však čekalo dvojnásobné zklamání, když nesložil přijímací zkoušky ani na univerzitu v Amsterodamu ani na školu v Bruselu. Neúspěchem se ale odradit nenechal a stal se kazatelem v hornickém městečku Borinage v Belgii. Odmítal veškeré úlevy i vlastnictví jakéhokoliv majetku a žil svůj život v naprosté pokoře. Byl to právě zimní pobyt v této chudé oblasti, co jeho umělecké cítění nejvíce ovlivnilo. Jeho citlivost se však v jeho životě ukázala jako další překážka, když byl za ukázání své slabosti propuštěn pro podrývání církevní autority. Během svého působení v Borinage se věnoval studování starého umění, v němž nalezl své skutečné poslání.

Při malbě věnoval obrovskou pozornost detailům, lidským výrazům, hledání pravdy a snaze o zachycení osobních pocitů. Tímto chováním znepokojoval rodiče, jeho otec dokonce uvažoval, že nechá svého syna zavřít do ústavu pro choromyslné. Van Gogh se tedy vrátil zpátky domů, věnoval se malování, především portrétů chudých vesničanů, a sblížil se s ovdovělou sestřenicí. Dokonce jí požádal o ruku, ale byl znovu odmítnut. Ještě několikrát se o ni, i přes protesty rodičů a rodiny, kteří jeho jednání považovali za pošetilé, pokusil, jenže byl znovu a znovu odmítán, což se ještě více podepsalo na jeho špatném duševním stavu.

V té době navštěvoval Paříž, jež ho svou rebelií velmi oslnila a nadchla, objevil zde techniky impresionistů a inspirativní japonské umění, v němž našel cestu k symbolům a barvám. Jeho obrazy se staly odlehčenější, jasnější a méně barevně výrazné. Ve svých dílech se zabýval především studiem květin, pařížských scén a japonského umění.

V milostném životě se mu však stále příliš nedařilo. Jeden čas si k sobě nastěhoval prostitutku s jejími pěti dětmi, ale otec ho donutil vztah ukončit. Žena se vrátila k prostituci a později se utopila. S další partnerkou sice sdíleli vzájemnou lásku, ale rodiny obou jim nepřály, což dívku donutilo k pokusu o sebevraždu.Van Goghův psychický i fyzický stav se stále zhoršoval, začal trpět velkými problémy se zuby, v nadměrné míře pil a léčil se na syfilidu, až se 1. února 1888 rozhodl žít v ústraní v Arles. Jedinou skutečnou oporou v životě mu byl bratr Theo, kterému napsal desítky osobních dopisů, jež pro něj sloužily jako deník. Od května 1889 do května 1890 žil v útulku pro choromyslné, kde i přes konzultace s lékaři, stále více propadal depresím. Jeho potřeba překonat svou vlastní osobnost v něm vypěstovala neúnosné napětí a stala se pro něj posedlostí. Přestože si to vyžádalo jeho fyzické i psychické zdraví, byla to právě tato posedlost, která z něj udělala umělecký symbol a legendu. Van Goghův psychický stav silně ovlivnil jeho tvorbu a každá její část obsahovala něco z jeho osobního utrpení a zoufalosti. Jeho díla byla naplněná sebevyjádřením, těžkým duchem a chaosem. Během relativně krátkého časového intervalu svého uměleckého působení, tedy deseti let, nakreslil více než 1100 kreseb a namaloval přes 900 pláten. Smutné je, že za jeho života se prodalo pouze jedno plátno, malba Červené dílo a to pouze rok před jeho smrtí.

I přes svůj nelehký osud a psychické problémy se nikdy nelitoval. Možná sám věděl, že je to právě jeho nekompromisní touha, co nejvíce ničí jeho osobnost a to do takové míry, že se po dlouhém rozhodování 27. července 1890 střelil do prsou revolverem. Stalo se tak v osamělých polích nedaleko města Auvers a zemřel o dva dny později.

Posledním dílem Vincenta Van Gogha byla Zahrada u Daubigny, přestože mnoho lidí se domnívalo, že jím bylo Havrani nad obilným polem. Van Goghova sláva po jeho smrti rychle vzrostla, bylo uspořádáno mnoho výstav, z nichž největší byla v Paříži již rok po jeho smrti, dále pak v Amsterodamu, Kolíně nad Rýnem, New Yorku a Berlíně. V roce 1953 pak byla v Haagu v den výročí narození malíře uspořádána výstava a konal se zde rovněž sjezd nejlepších zahraničních znalců jeho díla. Některé z jeho maleb jsou dnes na vysoké příčce nejdražších maleb světa. V březnu roku 1987 byl za rekordních 53,9 milionu dolarů prodán jeho obraz Kosatce a v květnu 1990 obraz Portrét doktora Gacheta dokonce za 82,5 milionu dolarů.

Pohled na rovinu v Crau u Arles (sklizeň) - Vincent Van Gogh
Pohled na rovinu v Crau u Arles (sklizeň) - Vincent Van Gogh