Košík
0
0,00 Kč
Jurášková Simona
Od raného
(nasupeného) setkání s domácím rodinným fotografem, přes tajemnou temnou
komoru ve strýcově garáži k prvnímu vlastnímu fotoaparátu (ruská Vilia) a
nadšení ze zachycených okamžiků.
Cesty po světě, proměny míst důvěrně známých, setkání s rodinou,
přátelská posezení, splněná přání, sdílení s jedinci stejně postiženými. Zdánlivě
bezcílné toulání za půvabem věcí obyčejných...
Inspirována strýcem Antonínem, cestou, prací Přemysla Koblice a Alfreda
Stieglitze, nasazením Josefa Sudka, Janem E. Svatošem, divadlem, Pavlem Matelou
a Karlem Koutským, obdivujíc kouzla světla, fotografie Ragnara Axelssona či
Emily Medkové, podporována přáteli a usvědčována sebou.
Sama o sobě mluví jako o tulákovi a pozorovateli, jemuž se prostřednictvím převážně černobílých fotografií čas od času podaří zachytit místa, lidi nebo situace, které by jinak snadno zapadly. Upřednostňuje autentický okamžik a osobní prožitek před technickou dokonalostí snímku. Nebojí se neostrosti a nejistoty – právě rozmazané linie pro ni často dotvářejí atmosféru, probouzí fantazii. Zapomenuté uličky, opuštěné budovy, zákoutí města, kde se skoro nikdo nezastaví. Nenápadní kolemjdoucí, ti, kdo nejsou ve středu dění, někdo sedící tiše na lavičce, pracovníci v pozadí (uklízeči, řidiči, prodavači). Drobné momenty, které se dějí mezi řádky: úsměv mezi dvěma lidmi, dítě, co zvedne peříčko ze země nebo nahlédne zvědavě do koše u cesty, krátká přátelská pomoc cizincům. Situace tak křehké, že trvají sotva vteřinu. Nekonečné řady drobných příběhů, skryté malé zázraky, které dávají životu hloubku.
"Simona je umělkyně, která zachycuje fragmenty života osobitým způsobem, a to s odvahou jí vlastní, dokáže přitom dát význam věcem jen zdánlivě obyčejným, které by někdo přesel bez povšimnutí. Ke svému vyjádření upřednostňuje černobílou fotografii, která o to více dokáže nahlédnout pod povrch věcí a postihnout skrytou krásnou podstatu.
Poprvé jsem Simonu potkala na fotografickém workshopu Švandova divadla, kde nám, účastníkům, bylo umožněno vyzkoušet si divadelní fotografii, tedy zachytit zkoušku představeni Kafkárium. Simonino vidění světa bylo i v tomto případě jedinečné a založené na odkrývání na první pohled netušené skutečnosti. Utkvěla mi například "ruka položená na rukojeti hole, nohy trčící z postele do prostoru, či rozmazané kontury postav jakoby přicházející z jiného snového světa
Vysoce si na její tvorbě cením nesmírného vnitřního klidu, smyslu pro detail, nadhledu, jemné vstřícnosti, srdečnosti i schopnosti jít si svou cestou. Ostatně tyto vlastnosti jsou součástí i jejího přístupu k životu. Když se zadíváte na její díla, můžete příjemně plout na obláčku fantazie daleko od starostí každého dne a vězte, že po přistání v realitě již váš svět zůstane pozměněný a obohacený."
Kontakt: